SDH Sobčice

O ZALOŽENÍ SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ

V SOBČICÍCH

Hasičský sbor Sobčice byl sice založen před 130 lety, kroniku ovšem začl vésti až po téměř čtyřiceti letech, a sice 29. května 1927, u příležitosti slavnostního otevření Hasičského domu. V kronice se dočítáme o počátcích našeho sboru takto:

"Červený kohout však za okolností zcela zvláštních řádil v doškových krovech našich předků. Však jsou i u nás ještě i toho pamětníci, jak ničemná ruka za mrzký peníz nechala se najatými agenty cizáckých pojišťoven zlákati a zapálila došek svému třeba sousedovi nad hlavou. Při tehdejším způsobu stavby nebylo divu, že zhoubný požár obyčejně rychle se šířil a trávil vše napořád. Rychlý zákrok při zcela primitivních strojích, mohlo-li se to strojem vůbec nazvati, byl téměř nemožný často, nebo měl výsledek velmi nepatrný. Donášená voda do jednoduché, dřevěné stříkačky i v naší obci nestačila zdolati dravého živlu."

Občané shledali tento způsob ochrany svých příbytků nedostačujícím a už roku 1885 obec pořídila na tehdejší dobu moderní stříkačku za 800 zlatých. Téhož roku se rovněž začíná formovat sbor 12 dosud neuniformovaných hasičů. Kromě požárů jim hlavu dělá především situace finanční, na činnost spolku získávají prostředky třeba pomocí při štěrkování obecních cest.

"Jak vidno, pochopení myšlenky hasičské a hlavně láska k věci zdolávaly počáteční i další obtíže."

Díky zmíněným výdělkům z příspěvků členských i peněžitých darů se hmotné postavení sboru zlepšilo natolik, že kupují předepsaný kroj a výzbroj. Na Nový rok 1887 vstupují do Společné Zemské Hasičské Jednoty, čímž po více než dvou letech začal oficiální život našeho sboru. 

Během prvních čtyřiceti let existence sboru v něm bylo zapsáno na 125 členů. Někteří z nich sbor opustili, třeba z důvodu stěhování, jiní zemřeli jakožto činní nebo přispívající členové. Osm z nich padlo v 1. světové válce nebo následkem útrap válečných. Včetně velitele sboru Aloise Mádleho (1911 - 1918(, který zahynul na ruském bojišti. 

"Všem - ať doma - nebo v daleké cizině ve vřavě válečné padlým a odpočívajícím budiž zachována vděčná paměť!"

Nové století přineslo hasičskému sboru i novou výzbroj. Sbor si v roce 1903 za 1200 rakouskouherských korun koupil menší hydrofor, a o dvacet let později byla za značnou sumu 20 000 korun československých (zahrnující výtěžky ze zábav, slavností a příspěvků členských i subvencí zemských) opravena původní stříkačka. Do roku 1927 zasahoval sbor celkem patrnáckrát, přičemž tři požáry byly skutečně veliké. V roce 1890 zachvátil oheň pět domů, v roce 1895 domy tři a v roce 1902 dokonce osm stavení.