r. 2011

Tiskové zprávy

25.10.2011 - ÚSPĚCH OBCE SOBČICE V DOTAČNÍCH TITULECH

Obec Sobčice pro 311 svých obyvatel získala v letošním roce dvě dotace ve výši cca 350tis. Kč. První dotaci ve výši 44tis. Kč získala od NADACE VIA, která dne 21.9. rozhodla o podpoře těch nejlepších projektů zaměřujících se na záchranu drobných památek místního významu. S žádostí o grant se přitom do tohoto grantového kola přihlásilo 57 uchazečů a celkem jich bylo vybráno 17. Obec díky finanční podpoře opraví sousoší sv. Judy Tadeáše na kamenném podstavci, které je umístěno na rozcestí cest ve směru na Oboru a Ostroměř.  Současný stav památky byl v havarijním stavu - povrch památky byl značně poškozen.

Druhou dotaci ve výši cca 300tis. Kč získala z Programu rozvoje venkova - III. výzva místní akční skupiny Podchlumí na vybudování dětského hřiště s mobiliářem ve sportovním areálu, určené nejen dětem z místní mateřské školy, ale také dětem starším ve věku od 6 do 15 let. Základním cílem předkládaného projektu bylo rozšířit nabídku pro volnočasové aktivity, vytvořit kvalitní prostor pro hru a odpočinek, který v obci zcela chybí. Celkové náklady projektu budou činit 400tis. Kč.

"Věříme, že se nám i v budoucnosti podaří získat další finanční prostředky, které nám umožní zkrášlit naší obec", říká starosta obce Sobčice Josef Horník.

 

DO PODCHLUMÍ NYNÍ MÍŘÍ 3 MILIONY KORUN

Významným pomocníkem v oblasti získávání dotací na venkově jsou tzv. místní akční skupiny (MAS), které každoročně rozdělují finanční prostředky získané z evropských fondů mezi obce a jiné subjekty. V okolí města Hořic působí MAS Podchlumí, která letos přerozdělí mezi své žadatele tři miliony korun z Programu rozvoje venkova. V létě vyhlásila totiž v pořadí již 3. výzvu pro předkládání žádostí o dotaci nejen pro obce, ale i zemědělské subjekty a neziskové organizace. Ve srovnání s loňským rokem byl přijat dvojnásobný počet žádostí. Celkem se jich sešlo 23, z toho 8 od zemědělských subjektů či zpracovatelů zemědělských produktů, 10 od obcí a 5 od neziskových organizací. Podpořeno bylo celkem 13 žádostí (FICHE č. 1: ZEAS a.s. Podhorní Újezd, Petr Kareš, Stanislav Sychra a ZD Bašnice, FICHE č. 6: obec Butoves, Bašnice, město Hořice, FICHE č. 7: obec Sobčice, město Hořice, TJ Sokol Ostroměř, Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, o.s. klub KLOKÁNEK, FICHE č. 9: ZD Podchlumí Dobrá Voda a Mgr. Martina Berdychová.

K jakým změnám dojde na našem území díky realizaci těchto projektů? Zemědělské subjekty investují do svých provozních budov a zařízení, obce do revitalizace zeleně, dopravního značení a na stavbu dětských hřišť. Neziskové organizace obnoví svá zázemí a vybaví je potřebnými pomůckami. Realizace většiny projektů bude zahájena letos nebo v příštím roce. Kompletní seznam vybraných žádostí naleznete na stránkách www.maspodchlumi.cz.

Obec Sobčice získala dotaci ve výši cca 300tis. Kč na vybudování dětského hřiště ve sportovním areálu.

 

22.9.2011 - KULTURA NA ZÁMEČKU V SOBČICÍCH

Musím se přiznat, že jsem zde nikdy nebyl, ačkoliv se tato obec nachází nedaleko hlavního silničního tahu Jičín - Hradec, dokonce i železnice z Jičína na Hradec má zastávku v místě nedaleko centra obce. Neváhal jsem tedy a pozvání na slavnost přijal.

Samozřejmě že jsem se nejdříve seznámil s historií a památkami obce. Byl jsem překvapen, že první písemné zmínky o obci jsou již z r. 1281 a letos by si tedy obec mohla připomenout 730 let svého „křestního listu“. Hlavními památkami jsou zde kostel sv. Prokopa, který se prvně připomíná v r. 1369, a zámek, původně tvrz, zmíněná roku 1373. Na historii opravdu úctyhodná data. Kromě těchto památek je zde řada soch z 18. století, které dotváří historii i okrasu obce.

Stávající kostel vznikl na místě starého kostela v letech 1761 – 1777, kdy Sobčice patřily ke kartuziánskému klášteru ve Valdicích. Dokonce je známo i přesné datum vysvěcení, a to 2. září r. 1770, později se pak dostavovala věž. Takže kostel slavil v roce 2010 již 240. výročí svého vysvěcení. Bohužel stavba měla velkou smůlu a při generální opravě v r. 1994 nešťastnou náhodou vyhořela. Shořela střecha, zvony žárem pukly, zřítily se věží až na zem a zcela se roztříštily. Vnitřní zařízení bylo zčásti zničeno, a co zůstalo, bylo odvezeno do depozitářů a kostel přestal být využíván. Následně byl pak deset let v troskách, až r. 2004 obec s pomocí různých dotací a příspěvků opravila střechu a stavbu zabezpečila.

Z pozůstatků zničených zvonů byly odlity dva zvony nové, které byly téhož roku vysvěceny a spolu s hodinovým strojem odbíjí svůj věčný čas. Od r. 2009 je kostel v majetku obce. Stavba zvenku na turisty působí, vzhledem ke svítivé fasádě a udržovanému prostranství kolem něho, velmi přívětivě; při návštěvě interiéru pak ale smutně, až tísnivě. A to i přesto, že je uvnitř uklizen a vyčištěn díky místnímu sdružení dobrovolných hasičů, kteří z kostela vynosili tuny holubího trusu a jiného smetí, za což jim patří velký dík.

Příležitostně se zde konají koncerty, zejména ve vánočním čase, které obětavě zajišťuje zdejší obyvatelka Mgr. Jana Vávrová, která by dala nevím co za to, aby kostel opět vzkřísila k životu, alespoň pro častější konání kulturních pořadů. Však také sama zde přímo v kostele tvořila svou magisterskou výtvarnou práci frotážovou technikou - obrazy křížové cesty ve zcela netradiční podobě, které zde pak byly vystaveny řadu let. Aby si ale čtenář nemyslel, že svou prací kopíruje jiné umělce, tak ne: tvořila ji naprosto v jiném pojetí než například malíř Komárek v kostele v nedalekém Konecchlumí.
Druhou významnou památkou, v písemných zmínkách o čtyři roky mladší, je zdejší zámeček. Z původní tvrze byl přebudován r. 1572 na kamenný dům, později v letech 1630 – 1634 na zámek a pak znovu v letech 1737 - 1739 byl přestavován pro potřeby kartuziánů, kteří zámek vlastnili až do r. 1782. Později panství koupili Trauttmans〜dorfové, kteří je vlastnili až do r. 1945.

Od r. 1950 byl zámek v majetku obce a využíván k bydlení, dokonce zde v letech 1980 - 1990 byla obrazová galerie významného malíře Karla Šlengra. Ale zámeček po těch všech přeměnách za posledních 50 let „chřadl“ a měnil se pomalu v ruinu. Prostředky na opravu obec neměla, nezbylo než objekt prodat, což se v r. 1994 stalo. Nový majitel pan Tomášek provedl velkou generální opravu jak zámečku, tak přilehlé zahrady, a vlastně zámek zachránil od zkázy. V r. 2004 zámek prodal novému majiteli, kterým je pan JUDr. Petr Hanc〜vencl, rakouský vyslanec s chotí Ingrid Erkinger.

A právě tento nový zámecký pán začal na zdejším zámku pořádat od r. 2006 kulturní pořady, povětšinou koncerty klasické hudby, které se postupně staly již tradicí a každoročně přitahují stále více posluchačů nejen z blízkého a dalekého okolí, ale i z Rakouska.

Jeden z takových koncertů se zde uskutečnil nyní druhou zářijovou sobotu. Na hudební vystoupení byl pozván soubor Wiener Schrammelpartie z Vídně. Někdo by si to mohl přeložit do naší hovorové češtiny jako „vídeňský šraml“, tedy bůhvíjací pouliční hudebníci. Ale to by byl naprostý omyl. Vystupující hudebníci byli čtyři vážní, ale i vážení pánové – dva hráli na housle, jeden na basovou kytaru, a na knoflíkovou harmoniku sám profesor hudby pan Rudolf Malat. Toto hudební kvarteto vedl první houslista vídeňské lidové opery (Wiener Volksoper) pan Thomas Gröger. Na programu bylo celkem 11 skladeb společných a jedna skladba jako sólo pro knoflíkovou harmoniku. Skladby, které nám kvarteto zahrálo, byly převážně od hudebních skladatelů bratří Josefa a Johanna Schrammelových, kteří byli absolventy vídeňské konzervatoře a žili přibližně v letech 1850 – 1895. Právě po těchto hudebních skladatelích si dal současný hudební soubor i své jméno.

Skladby, které nám soubor zahrál, byly právě typické pro Vídeň druhé poloviny 19. století, kdy tito hudební skladatelé žili a tvořili ve Vídni svérázný hudební lidový styl. Tak i my přítomní jsme si mohli prožít a na vlastní uši slyšet, jak se ve Vídni hrálo a na jaké skladby tančilo po roce 1870. Program konferoval s přehledem a vtipnými glosami provázel sám zámecký pán. V rámci odlehčení programu a připomínky těch dávných let minulého století byly přečteny i výnosy císařského gubernia z r. 1852 o zákazu nošení plnovousů v úředních službách a jak má vypadat knír státního úředníka, či výnos královéhradecké konzistoře z r. 1850, aby svatební obřady byly konány jen v dopoledních hodinách, protože odpoledne svatební hosté včetně snoubenců nebývají již zcela ve střízlivém stavu a budí při oddavkách v kostele pohoršení, leckdy nemají novomanželé už sílu říci své „ano“. Další zajímavé výnosy budily u přítomných úsměv, leč každá doba má své a možná ani dnes by neškodilo vydat určité výnosy o slušném chování na veřejnosti a jejich nedodržování přísně stíhat.

Na samý závěr koncertu bylo překvapení. Jako tečku za celým koncertem zazpíval za doprovodu orchestru sám osobně majitel zámku pan doktor Hanc〜vencl dvě písně, jednu v němčině o vídeňském kočáru a jednu v češtině - „červenou sukénku“ a sklidil velký potlesk všech přítomných. Samozřejmě i mistři hudebníci byli vždy po každé skladbě odměněni potleskem. Vždyť to byla hudba docela do skoku, a kdyby zde byl parket, jistě by mnozí i tančili. Takhle si alespoň podupávali nohama do rytmu.

Také pohoštění, rakouské víno a vídeňské speciality byly o hlavní přestávce pro všechny připraveny v dostatečné hojnosti, a když v podvečer vysvitlo ještě sluníčko, tak se nikomu ani nechtělo domů.

Bylo to krásné odpoledne plné pohody a jistě v duchu slyšené hudby každý zapomněl na starosti všedních dnů. Panu doktorovi s chotí děkujeme za vše krásné a dobré, co pro toto kulturní odpoledne udělali. Věříme, že se zde opět sejdeme za další kulturou na zámku, třeba na slavnostech v obci, až se bude slavit 250. výročí posvěcení kostela, či když se podaří alespoň zčásti doplnit jeho vybavení původním mobiliářem nebo při oslavách 750 let od první písemné zmínky o obci.

Tak opět někdy v Sobčicích nashledanou. Vladimír Turek

zdroj: Jičínský deník